3) Schieleho expresionismus

18. února 2017 v 15:47 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Egon Schiele je jedním z představitelů rakouského expresionismu. Expresionističtí malíři se nesnaží zachytit okolní svět. Jde jim o vyjádření negativních vnitřních pocitů, které jsou podle Freudovy teorie potlačené v nevědomí. Ve všech expresionistických dílech rakouského nového umění po roce 1910 se projevuje souboj sexu a smrti. (Selsdon, 2013) Tyto dva elementy jsou zcela patrné i v Schieleho dílech.
Jako modely mu sloužily prostitutky a ženy z nižší společenské třídy. Je však možné, že si do této podoby své modely jen stylizoval. (Kroutvor, 1991) Zachycoval je jako ženy, které mají věcný přístup k nahotě, neboť ji berou jako nástroj výdělku. Jejich těla zobrazoval vychrtlá s deformovanými proporcemi končetin. Jejich nahota je zcela odlišná od akademických studií aktů, kde se kůže stává oděvem. U Schieleho obnažené tělo představuje jakési zranění, sexuální oddanost. (Selsdon, 2013)
Modelky se často nacházejí v křečovitých polohách. Nabízejí se jak divákovi tak i autorovi díla. Jejich rudě namalované masité rty, černé kruhy pod očima a genitálie nasměrované k pozorovateli vysílají jasné erotické signály. S těmito erotogenními funkcemi byl Schiele velmi dobře obeznámen. (Selsdon, 2013)
Schieleho přitahovala i jeho vlastní sexualita. Velkou část jeho tvorby tvoří autoportréty. Ačkoli byl popisován jako mimořádně pohledný, představitel dandiovského vzhledu, zobrazoval se kostnatý mající sinalé barvy rozkladu. Autoportrét pro něj totiž představoval manifest umělce, ve kterém může vyjádřit své postoje. Sám sebe viděl jako mučedníka. Připadal si osvícený, nechápaný většinovou společností. To můžeme pozorovat u více expresionistů. (Kroutvor, 1991) Tvrdil, že "umělec je odsouzený tvor, který zásluhou svého pravdivého vidění světa vidí více, a je proto odsouzen k tomu, aby více trpěl" (Selsdon, 2013, s. 160)
Objekty na Schieleho obrazech jsou plné sexuality, ale zároveň se nacházejí na pokraji smrti. Devastace utrpením ho velmi zajímala. "Na klinice gynekologa Erwina von Grafa studoval a kreslil nemocné těhotné ženy a obrázky novorozenců, živých i mrtvých." (Selsdon, 2013, s. 174)
Na přelomu století byla ve Vídni erotika běžnou součástí trhu a sběratelé jevili o erotické kresby velký zájem. (Selsdon, 2013) Schielemu se přesto dařilo svými obrazy společnost šokovat a pohoršovat. To bylo i jeho cílem. Uvědomoval si, že kontroverze jeho děl ho proslavuje. "Mé zakázané kresby mi přinášejí velkou reklamu" (Selsdon, 2013, s. 82) Nebyl to však jistě jediný důvod jeho námětů.

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Stojící akt černovlasé dívky (1910) - Egon Schiele





Ležící roznožený ženský akt (1914) - Egon Schiele





Autoportrét (1910) - Egon Schiele





Sedící akt (1910) - Egon Schiele
autoportrét

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zdají se Vám Schieleho obrazy příliš odvážné i na dnešní dobu?

Ano 66.7% (2)
Ne 33.3% (1)
Záleží na divákovi a místě prezentace děl 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama