8) Konec života

22. února 2017 v 12:51 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
V roce 1918 umírá Schieleho životní učitel Gustav Klimt, čímž se uzavírá Vídeňská secese. Schiele se tedy jako hlavní představitel expresionismu stává vůdčí osobností celého uměleckého hnutí. Avšak i on a jeho manželka umírají ve stejný rok jako Klimt na nákazu španělskou chřipkou.

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.
 

7) Schieleho poloklasický styl

18. února 2017 v 16:02 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Během války Schiele dospívá "přes všechny excesy a paradoxy až k lidskému archetypu, sounáležitosti muže a ženy v biologické, etické a sociální jednotě." (Kroutvor, 1991, s. 18) Už nemá potřebu šokovat. Tvary se stávají oblejšími, postavy klidnými. To je patrné na obrazu Objetí (Milenci II) (1917). Na něm je zobrazen Schiele spolu se svou manželkou Edith Harmsovou. Nejde o pornografický obraz, necudné odhalování sexuality, genitálie jsou zahalené. Zde se jedná o zobrazení harmonického vztahu. Je to vrchol Schieleho poloklasického stylu. (Selsdon a kol., 2013) Dalším příkladem je obraz Rodina (1918). Zpracování námětu představuje poslední jistotu ve válečném rozběsněném světě, kompozici základní lidské existence. (Kroutvor, 1991)

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Objetí (Milenci II.) (1917) - Egon Schiele





Rodina (1918) - Egon Schiele


6) Posvátnost versus dekadentnost

18. února 2017 v 15:58 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Egon Schiele byl za svá díla, která vzbuzovala pohoršení, odsouzen a tři týdny vězněn. Po návratu z vězení namaloval pod názvem Kardinál a jeptiška (1912) parafrázi na Klimtův obraz Polibek. Zatímco Klimt dekadenci skrýval, Schiele vše konfliktní, sexuální a zvrácené co nejvíce odhaluje. "Obě malby mají společné téma, jímž je uctívání milované bytosti, avšak zatímco Klimt činí sexuální akt posvátným, Schiele činí posvátný akt sexuálním" (Kroutvor, 1991, s. 72) Schiele chtěl na obrazu demonstrovat, že "ani normativní morální zákony (...) nemohou zadržet sílu erotického puzení" (Selsdon, 2013, s. 68)Jedná se tedy o zakázanou lásku všeobecně, u Schieleho však zřejmě zosobněnou mezi bratrem a sestrou. (Kroutvor, 1991)

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Polibek (1907-1908) - Gustav Klimt





Kardinál a jeptiška (1912) - Egon Schiele



 


5) Schieleho aféry

18. února 2017 v 15:54 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Osudové město, do kterého se Schiele stále vracel, představoval Český Krumlov. Tam se zrodil jeho expresionismus. Právě z Krumlova pocházejí všechny jeho obrazy, které nazývá "mrtvá města". Ani zde však neopustil své figurální kresby, na kterých zobrazoval především malá děvčátka. Občany malého města ale takové obrazy pohoršovaly a byl nařknut z negativního ovlivňování mládeže. Kvůli sporům se přestěhoval do Neulengbachu, kde byl v roce 1912 obviněn z nemravností a údajného napomáhání při útěku nezletilé dívky z domova. (Kroutvor, 1991) Následně byl odsouzen a tři týdny vězněn. Vzpouru proti rozsudku zachytil ve Vězeňském deníku vydaném roku 1922. (Selsdon, 2013)

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Žluté město (1914) - Egon Schiele





Tři dívky (1911) - Egon Schiele





Dvě malá děvčata (1911) - Egon Schiele


4) Styl tvorby

18. února 2017 v 15:53 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Schiele se proslavil především jako vynikající kreslíř. Jeho skici představují zároveň finální obrazy. Rychle načrtnuté obrysy několika čarami jsou doplněné akvarelem. U portrétů se nezabýval ani prostorem ani světlem a stínem. "tvory izoloval a umisťoval je do světa bez času či prostoru" (Selsdon, 2013, s. 98)

Použitá literatura:
1) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.

3) Schieleho expresionismus

18. února 2017 v 15:47 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Egon Schiele je jedním z představitelů rakouského expresionismu. Expresionističtí malíři se nesnaží zachytit okolní svět. Jde jim o vyjádření negativních vnitřních pocitů, které jsou podle Freudovy teorie potlačené v nevědomí. Ve všech expresionistických dílech rakouského nového umění po roce 1910 se projevuje souboj sexu a smrti. (Selsdon, 2013) Tyto dva elementy jsou zcela patrné i v Schieleho dílech.
Jako modely mu sloužily prostitutky a ženy z nižší společenské třídy. Je však možné, že si do této podoby své modely jen stylizoval. (Kroutvor, 1991) Zachycoval je jako ženy, které mají věcný přístup k nahotě, neboť ji berou jako nástroj výdělku. Jejich těla zobrazoval vychrtlá s deformovanými proporcemi končetin. Jejich nahota je zcela odlišná od akademických studií aktů, kde se kůže stává oděvem. U Schieleho obnažené tělo představuje jakési zranění, sexuální oddanost. (Selsdon, 2013)
Modelky se často nacházejí v křečovitých polohách. Nabízejí se jak divákovi tak i autorovi díla. Jejich rudě namalované masité rty, černé kruhy pod očima a genitálie nasměrované k pozorovateli vysílají jasné erotické signály. S těmito erotogenními funkcemi byl Schiele velmi dobře obeznámen. (Selsdon, 2013)
Schieleho přitahovala i jeho vlastní sexualita. Velkou část jeho tvorby tvoří autoportréty. Ačkoli byl popisován jako mimořádně pohledný, představitel dandiovského vzhledu, zobrazoval se kostnatý mající sinalé barvy rozkladu. Autoportrét pro něj totiž představoval manifest umělce, ve kterém může vyjádřit své postoje. Sám sebe viděl jako mučedníka. Připadal si osvícený, nechápaný většinovou společností. To můžeme pozorovat u více expresionistů. (Kroutvor, 1991) Tvrdil, že "umělec je odsouzený tvor, který zásluhou svého pravdivého vidění světa vidí více, a je proto odsouzen k tomu, aby více trpěl" (Selsdon, 2013, s. 160)
Objekty na Schieleho obrazech jsou plné sexuality, ale zároveň se nacházejí na pokraji smrti. Devastace utrpením ho velmi zajímala. "Na klinice gynekologa Erwina von Grafa studoval a kreslil nemocné těhotné ženy a obrázky novorozenců, živých i mrtvých." (Selsdon, 2013, s. 174)
Na přelomu století byla ve Vídni erotika běžnou součástí trhu a sběratelé jevili o erotické kresby velký zájem. (Selsdon, 2013) Schielemu se přesto dařilo svými obrazy společnost šokovat a pohoršovat. To bylo i jeho cílem. Uvědomoval si, že kontroverze jeho děl ho proslavuje. "Mé zakázané kresby mi přinášejí velkou reklamu" (Selsdon, 2013, s. 82) Nebyl to však jistě jediný důvod jeho námětů.

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Stojící akt černovlasé dívky (1910) - Egon Schiele





Ležící roznožený ženský akt (1914) - Egon Schiele





Autoportrét (1910) - Egon Schiele





Sedící akt (1910) - Egon Schiele
autoportrét


2) Umělecké začátky

18. února 2017 v 15:37 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Schiele byl umělecky zaměřený již od dětství. V roce 1906 se dostal na akademii výtvarných umění. Způsob výuky mu však příliš nevyhovoval a usiloval o větší svobodu tvorby. V roce 1909 proto se svými spolužáky podal deklaraci. Kvůli tomuto provokativnímu gestu musel akademii opustit. V témže roce založil Skupinu nového umění neboli Neukunstgruppe. Ta měla představovat radikální gesto proti historismu, akademismu a konzervativní tradicí 19. století. (Kroutvor, 1991)
V době Schieleho uměleckých začátků vládla rakouským prostředím secese, která velmi ovlivnila jeho první díla. Bylo to i díky blízkému vztahu s Gustavem Klimtem, který byl jejím hlavním představitelem. S ním se Schiele seznámil v roce 1907 a stejně jako celá jeho generace Klimtovu vzoru propadl. Postupně však začal objevovat svůj vlastní styl a začal se vyjadřovat více expresionisticky.

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Portrét malíře Antona Peschky (1909) - Egon Schiele


1) Dětství

18. února 2017 v 15:29 | Eva Vacková |  Život a tvorba umělce
Egon Schiele se narodil v roce 1990. Jeho matka Marie Soukupová pocházela z Českého Krumlova a vdala se do rakouského prostředí. Manželství Schieleho rodičů muselo překonat mnoho obtíží. Otec se během líbánek nakazil ve veřejném domě sifilidou. Kvůli zhoršující se paralýze se pokusil spáchat sebevraždu. I přes tento nezdařilý pokus v roce 1905 na následky své nemoci umírá. Sifilidou trpěla i Egonova matka. Tato nemoc zřejmě zapříčinila, že před Egonem porodila tři mrtvé chlapce. Narodily se jí i tři zdravé dcery, jedna z nich však zemřela v nedožitých deseti letech. Egon tedy po smrti otce vyrůstal převážně mezi ženami. Nejvíce blízká mu byla jeho o čtyři roky mladší sestra Gertruda. Jejich vztah byl provázen jakýmsi sexuálním napětím. Velmi často mu sedávala modelem. Na kresbě Sedící dívka v tmavomodrých šatech (1910) Schiele zachycuje její provokativní gesto, kterým se mu nabízí. Gertruda se stala prototypem všech budoucích žen, které Schieleho přitahovaly.

Použitá literatura:
1) KROUTVOR, Josef. Egon Schiele. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991, 103 s. ISBN 80-207-0270-9.
2) SELSDON, E. a kol. Schiele. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. S. - Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN 978-80-242-3977-4.



Ležící dívka v tmavomodrých šatech (1910) - Egon Schiele
portrét Gertrudy Schielové


Kam dál